Tak já su Nico, vlastně mi tak říkají, i když v rodokmenu mám
Winter Černý Šaolin
Po dvou měsících od smrti Nera si mně Martina a Pavel vybrali a dovezli k sobě domů. Chtěli zase kaníka a já jsem se jim prý líbil.
Narodil jsem se 7.10.2007 a napřed vám něco řeknu o svých rodičích
Moje matka:
EBONNY ČERNÝ ŠAOLIN, nar. 25.11.2002, výška: 65 cm, váha: 42 kg, těsný předkus, barva : modrá
vždy Výborná s pořadímMůj otec:
NICOLAS Del-Orte, nar. 01.04.2005
Získaná ocenění:
velmi nadějný, Primus baby, Vítěz třídy mladých CAJC, BOB na jeho první velké výstavě z 28 CC, 3x CAJC, 3x CAC, 2x CACIB, 15x BOB, BIS junior pes, BIG 4 Národní vítěz, Klubový vítěz MC, Junioršampion San Marina a Nejlepší mladý jedinec v plemeni CC, Český junioršampion, Český šampion, Champion Serbia et Montenegro, Champion Bosna i Hercegovina, Champion Makedonia, Šampion Bulharska, Grand šampion Bulharska a Baltský šampion atd.
barva : modrý s prožíháním
Martina a Pavel si mě dovezli 8.2.2008. Cesta nám trvala skoro 3 hodiny a i když jsem v autě moc nejezdil, tak mi ta cesta celkem utekla. Většinou jsem dřímal.
Pak jsme přišli do mého nového domečku. Páni, to bylo něco! Hned za dveřma na mě koukal jiný pes a když jsem si s ním chtěl hrát, tak byl takový divný. Pak mi řekli, že je to zrcadlo. No copak jsem to mohl vědět? Vždyť jsem to předtím ještě neviděl.
Pak jsme šli dál a tam ti bylo tolik nových věcí! Všechno jsem si musel prohlídnout a pořádně očuchat. Jen jsem běhal od jedné věci k druhé a zabralo mi to pořádně času, ale nakonec jsem to aspoň zběžně prozkoumal. A pak byla konečně večeře! Martina s Pavlem na mě koukali jak z jara, když jsem to shltl. Prý ještě takovýho rychlýho žrouta neviděli. Ještě jsme si všichni chvílu hráli a šlo se spát. No! Řeknu vám, že mi bylo trochu smutno, ale Pavel spal se mnou v pokoji na sedačce, tak to bylo dobrý.
Jo a zítra jdu poprvé do lesa. Tak su zvědavej…
Už mám sedum měsíců! To to letí! A s Martinou a Pavlem už su 3 měsíce.
Teď už spávám sám. Ještě párkrát se mnou spal Pavel a taky Martina. Ale co bylo nejhorší, že se na mě zlobili, když jsem se vyčůral. Vždyť čůrat se musí. No jo. Copak jsem to mohl vědět, že se čurá jenom venku? Když jsem to pochopil, a to bylo velice brzo, tak už jsem doma nečural. Ještě jsem to asi dvakrát nevydržel, ale po dvouch dnech byli se mnou spokojeni.
V dubnu už začalo být tepleji, tak jsem začal bývat přes den venku. Teda jenom, když byli Martina s Pavlem v práci. Mně se to teda moc nelíbilo. Mám rád společnost a tak jsem pracoval na tom, abych mohl za nimi. Podařilo se mi prokousat a odhrnout pletivo v plotě a pak jsem byl volný a utíkal jsem je hledat. Jenže jsem je nenašel. Ale za chvíli přijel Pavel, protože mě v dědině poznali a volali mu, a vzal mě domů a už jsem nebyl sám. Ale druhý den mě nechali zase samotnýho. Tak jsem zase pracoval a pracoval, až jsem byl zase venku. No a zase přijel Pavel a zase bylo dobře.
Teď už ale neutíkám. Už jsem si zvykl, že Martina s Pavlem musí do práce. Však když přijedou, tak mám hroznou radost a nejraději bych je oba poskákal a celý olízal.
A stejně mám nejraději vycházky. To si můžu všechno pěkně prohlídnout a očuchat. A v lese! V lese bývám taky často. Tam je to zase trochu jiný. Tam to voní nějak víc divočinou. Jsou tam i jiné zvuky.
Ještě jsem se zapomněl pochlubit, že chodím na cvičák. Nejraději mám, když tam přijdem a já tam můžu řádit s ostatníma psama. To se honíme a hrajeme si, až su pak z toho utahanej a aji poslouchám a dělám to, co po mně chcou. A na závěr si taky ještě pohrajeme. Je to prima. Tak zase někdy příště…